atd.: třie czlowiekowe Pulk. 88ᵇ, jenž jsi czlowyeky jměl ML. 11ᵃ, ten každý czlowyekow bliz do sta zabi AlxV. 1640, sedm set . . czlowyekow Pror. 103ᵇ, čtyři tisícě czlowiekow Koř. Mat. 15, 38, zeď vysoká asa tří czlowiekuow Lobk. 62ᵃ, v témž sklepě ledva muož šest czlowiekuow státi t. 105ᵃ; plur. ľudie, -dé platí vůbec za homines, kdežto tvarem člověkové vytýkají se jednotlivci číselné shrnutí;– místo člověk bývá psáno zkrá- cením: člowk ŠtítOp. 208, člok t. 381, (zvíře) žieře člokat. 382, věz to že czlok všeliký NRada 153 (verš 8slabičný), vždy jie (rány) spieše czlok zbude t. 1192 (též), a ty s’ czlok bujný mladý t. 1398 (též), v smilství každého czlokat. 1752 (též, rým; leká), czlok věrný Griz. 154ᵇ, všeliký czlok rkp. XV stol. (v. Listy filol. 1878, 230), želeji že sem učinil czloka t.; v dokladech z NRady svědčí míra veršová a rým, že psané czlok je zkrácenina jen pisecká a že dlužno čísti člověk, a to platí bezpochyby o stejných zkráceninách jinde se vyskytujících; v polštině vyvinula se zkrácenina człek také ve výslovnosti.
duch má gen. akk. ducha, pl. nom. duchové·, ale někdy podle živočišných a neživotných: gen. duchu, akk. duch, pl. nom. duchy, v. při těchto pádech nahoře.
holub bylo kmene -i, srov. stsl. goląbь; v češtině je toho stopu viděti v stč. gen. akk. holubia sstupujícieho Koř. Mark. 1, 11, není-li to omylem; o pl. nom. holubé v. nahoře § 35.
hřbet, chřbet, z chrьbьtъ, má některé zvláštnosti svým pohybným -e-: náležitý je sg. nom. akk. chřbet, gen. chřebta atd., ale analogií vyvinuje se také chřebt a chřbeta atd., na př. chrzbet ŽWittb. Ezech. 17 a chrzebt BrigF. 159, gen. týl chrzebta ŽKap. 67, 4 a chrzbeta ŽWittb. 67, 14, lok. na chrſebtie ŽKlem. 65, 11 a na chrzbetie ŽWittb. tamt., instr. chřebtem nedoložen, ale chrſbetem ŽKlem. 17, 41, chrzbetem Ol. 2. Reg. 22, 41, a chrzebetem ŽWittb. 20, 13, cherzebtem ŽKap. 17, 41, plur. nom. krzebtowe ŽTom. 68, 24, akk. chrzyebty ROlB. 101ᵇ atd., srov. I. str. 171; nč. je z toho uniformované hřbet, gen. hřbetu atd., dial. chrbet gen. chrbta BartD. 30 (pomor.) a 218 (podluž.).
koráb je v stsl. korabľь atd. kmene -jo. V češtině staré jsou doklady dílem rodu mužsk. podle sklonění -o, někdy podle sklonění -jo, a dílem rodu žensk. podle sklonění -i, zřídka podle sklonění -ja. Na př. masc. -o: koraab sě rozraziv i potopi Pass. 287, gen. na bocě koraba Krist. 100ᵇ, na bocě korabu ML. 120ᵇ, do koraba Ol. Jon. 1, 5, z koraba Baw. 266, prvnie strana korábu Koř. Skutk. 27,41, do korabu Baw. 240, dat. tvrdému korabu Otc. 242ᵃ, lok. w korabie t. 43ᵃ, o korabyech AlxV. 525, w korabyech t. 529 atd.;– masc. -jo: (holúbek) vrátil sě k koraby ŠtítVyš. 111ᵇ, w tom koraby t. a j.;– femin. -i: vsědechu na jednu korab Pass. 568, gen. by všel do korabi Krist. 103ᵇ, do koraby Modl. 120ᵇ, od té korabi Koř. Skutk. 27, 44, lok. na koraby na veliké Otc.
